I´m creating my own visual language to speak.
___________________________________

Studium:

2014 – dosud Akademie Výtvarných Umění v Praze, ateliér malby  (vedoucí pedagog M. Rittstein)
2012 – 2014 Univerzita Karlova v Praze, pedagogická fakulta
2004 – 2012 Malostranské gymnázium, Praha

Výběr z výstav:
Samostatné:

2018 - Světlo venku a temnota v nás, Galerie Divadla 29, Pardubice
2017 - O povrchnosti, Galerie Sladovna, Písek
2017 - Výstava v Galerii na Miladě, Praha 
2016 – Absurdno, kavárna Dobrá trafika, Praha
2013 – Barrandov, Galerie Divadla Na Prádle, Praha
 

Skupinové:

2018 - ArtSafari, studio Bubec, Praha
2018 - Heart for Heart´s Sake, Artery Galllery, Praha
2018 - 32/36, Karlin Studios, Praha
2018 - Napůl, Galerie Viaart, Praha
2018 - Focus, Galerie Litera, Praha
2017 - Atribut, Galerie Hybernská 4, Paha
2017 - ArtPrague 2017, Kafkův dům, Praha
2016 - Žák, Honz, Sedlo, Wojnar‘, Galerie GAVU, Praha
2016 - Přirozený svět, Pague House in Brussels, Brusel, Belgie
2016 - ArtPrague, Kafkův dům, Praha
2016 - Figurama 16, Katowice, Polsko 
2015 - Josefská 7, Galerie 1, Praha 
2014 - Těsně vedle, Galerie Josefa Lieslera, Kadaň
2011 - Výstava v rámci festivalu Literární Vysočina, Havlíčkův Brod

__________________

 

 

 

Artist´s statement

/CZ/
 

Stejně jako děti vidí ve věcech často živé objekty, i já stavím své obrazy z předmětů, které v mém vidění světa personifikují a symbolizují emoce, chování nebo touhy.
Především mě fascinují všechny ty zbytečné, roztomilé věci, které si jako dospělí kupujeme, abychom zahnali pocit smutku. Jejich zobrazení je pro mě symbolem povrchního způsobu myšlení.

Tato povrchnost je mé stěžejní téma. Fascinuje mě, že lidé mají strach hledat skutečnou podstatu věcí a radši zůstávají v pohodlných schématech. Příliš často hledáme jednoduchá řešení. A to je přesně to, co mé obrazy nenabízí.
Jsou naopak plné. Plné symbolů, skrytých příběhů, podivných vztahů a nutí se ptát. Nutím diváka hledět na obraz, kde nic není, jak se zdá. Je zde něco znepokojivě komplikovaného, co je třeba odhalit. Je to obraz, který -paradoxně -neuklidňuje, přes všechny ty krásné věci, které jsou na něm zobrazeny.

Vizuálně se snažím pracovat s obrazem abstraktně, byť zobrazuji realisticky. Ty dvě věci se nevylučují. Manipuluji s výjevy jako s koláží a vždy zvažuji nejen to, co namalovat, ale též kam a jak. Nesnáším trendy redukci obrazu. Obohacení dává mnohem více možností, jak s dílem pracovat.
A tak se snažím vytvořít si vlastní výtvarný ,,jazyk”, protože žádný z těch, co existují, úplně nesedí mým slovům.

 

 

EN/

My paintings are tightly connected with childhood, mostly in the way that I construct them - similary to children, I personify things. The objects in my paintings, therefore represent living people, emotions or desires. For example, I express the feeling of being home through marshmallow trees and lamp in the shape of house on the wall, these create an idea of cozy light cabin at the edge of the woods. Conversely the shiny glittering unicorn can bear the meaning of easy, superficially, beautiful lies, while the old toy black horse refers to something ugly but truthful. And a view of a blue sky means unreachable happiness – although we see it, it is too difficult to reach it. My paintings are thus charged with symbolism.

 

As mentioned above, the way I perceive the world is similar to the way children see it – full of ,,living” things which can become bearers of meanings. However I don't focus solely on children's toys and nostalgic memories in my compositions. I mostly depict useless things which adults buy to keep their sadness at bay – the shiny, cute and fluffy nonsenses, sweets and knick-knacks through which we try to buy the feeling of calm and happiness – a feeling that is as unreachable as the blue sky.

 

I aim to convey modern superficial society. People are consumed by the fear of seeking the truth; they opt to remain on the surface of things, never venturing into the deeper meanings. The society's choice is never to look deeper; never to ask if the man with horns on his head is evil or whether he just wants us to see something ugly but truthful. The choice is never to ask if those nice kitschy things are really what we need to achieve happiness.
I aim to create paintings that prompt us to ask: who is really the devil here? What is hidden behind the shiny beatiful objects?

The catharsis of these ideas lies in my series called "About Superficiality," a collection of several two-meter sized canvases full of symbols and hidden meanings.

In these series as well as in my all other pieces, I create my own artistic "language" to express myself, as the existing ones simply does not fit my "words".

Klara Sedlo